Pro koho to Dobro

Komu darujeme celý výtěžek akce a proč?

Karlík

Kája se narodil jako naprosto zdravé v termínu narozené miminko. Pár dnů po narození, když byl ještě v porodnici si jeho máma všimla, že s Kájou není něco v pořádku. Lékař, který měl službu ale rodiče ujistil, že je naprosto v pořádku a propustil je domů.

Doma se ale Kájův stav zhoršil natolik a po převozu do nemocnice a následných vyšetřeních bylo rodičům oznámeno, že Kája prodělal těžké nitrolební krvácení a jeho stav je kritický. Následovala okamžitá operace, kde mu do mozku byla zavedena drenáž a následně byl několik týdnů v komatu.

Karlíček má nyní 9 let, za sebou několik vážných operací mozku, zavedený VP shunt, trpí DMO, epilepsií, oční poruchou CVI, nechodí, sám nesedí, nemluví, přijímá pouze mixovanou stravu a je tedy zcela odkázán na celodenní péči rodičů. V těchto dnech prodělal Kája ortopedickou operaci obou nožiček, teď ho čeká dlouhých 5 týdnů v sádře a následná rehabilitace.

Kája je velký bojovník a se svým nelehkých osudem se statečně pere.

Honzík

Jan se narodil předčasně o dvě měsíce. Po porodu vše vypadalo dobře. Byl sice menší (2 200 g), ale dýchal sám. Vše ukazovalo na to, že Honza bude zdravé dítě. Bohužel zasáhla ruka osudu a u novorozence nastaly vážné dýchací komplikace. Ty způsobily rozsáhlé a nevratné poškození mozku. Dnes je Honzovi 23 let a trpí dětskou mozkovou obrnu s kvadruspastickým postižením všech končetin.

Honzův stav vyžaduje neustálou péči od druhé osoby. V důsledku svého postižení nezvládne sebemenší sebeobslužné činnosti a je upoután na invalidní vozík. Honza musí být oblékán, krmen, koupán a musím rehabilitovat. Když byl malý, tyto úkony byly pro jeho mámu, která se o něj stará, v rámci možností zvladatelné. S tím, jak Honza roste, jsou všechny tyto aktivity mnohem náročnější. I pouhé oblečení bundy je problém. Honzova máma tedy musela začít využívat služeb placených asistentek, které jí občas s péči pomohou. Honzův otec rodinu opustil a žije v zahraničí, takže paní Krajzingerová je na péči i Honzíka sama.

Honza se i přes svůj handicap snaží žít aktivní život. Navštěvuje speciální školu a dvakrát týdně má asistence se studenty. Ti ho berou do dramatického kroužku a na procházky. Bohužel většinu týdne je však Honza doma, protože víc aktivit si rodina nemůže dovolit, protože Honzova máme je samoživitelka. Honza by si moc přál, aby mohl více času strávit se svými kamarády, aby ho asistenti vzali ven na procházku, do kina, knihovny nebo do kavárny. Jenže to stojí peníze a ty rodina bohužel nemá, i když Honzova máma dělá vše, co může.